V září nastoupil Matoušek na cestu domácího vzdělávání. Často se nás lidé ptají, jaké to je a co se změnilo. A víte co? Je to skvělé právě proto, že se nezměnilo skoro nic. Trávíme spolu hodně času, povídáme si, provádíme pokusy, pracujeme s různými zábavnými sešity, hrajeme deskové hry, chodíme ven, objevujeme svět a cestujeme. Přitom stále pracuji a kluci se učí sebeřízeně.
Každý den se snažíme zařadit i nějakou řízenou aktivitu – čtení, psaní, počítání, svět kolem nás. Většinou formou her a zábavných úkolů. Přesto ale dávám Matouškovi i cílené úkoly, aby si osvojil systematičnost a disciplínu. Tyto “školní” aktivity ale nikdy netrvají v kuse déle než 20–30 minut. Jak ráda říkám: učíme se pořád a zároveň nikdy. Nemáme víkendy, nemáme prázdniny, nemáme běžné školní dny. Když Matouška něco zajímá, povíme si o tom, ukážeme si to a společně se o tom naučíme víc. Netlačím ho do toho, co ho nebaví – jeho přirozená motivace mu zatím dala mnohem víc, než by se naučil v klasické škole.
Sám se naučil číst už ve čtyřech letech, nyní krásně čte, ale slabikovat mu smysl nedává, a tak čte genetickou metodou. Ve svých pěti letech se naučil psát všechna písmena, ale zatím ho nezajímá psací písmo. I tak ale píše celé dopisy, tajenky a projekty o vesmíru, který ho fascinuje. Matematika je jeho vášeň – umí počítat do milionu, doplňuje číselné řady, bezpečně sčítá a odčítá do sta, chápe dělení i násobení. Kromě toho miluje tvoření – aktuálně se nejvíc věnuje tvorbě papírových modelů, malování a keramice. Stavebnice, magnety a fyzikální pokusy jsou jeho další oblíbené aktivity. Nejvíc ho ale baví vesmír, sopky, planeta Země a přírodní jevy.
A jak vypadá náš běžný den? Ráno vstávám dříve než kluci, abych stihla svou online práci. Po probuzení a snídani se s Matouškem domluvíme na tom, čemu se bude věnovat – někdy ho musím trochu nasměrovat, protože nejraději by se věnoval jen matematice a světu kolem nás, ale já chci, aby rozvíjel i další dovednosti. Asistuji mu minimálně, někdy ho nechávám pracovat úplně samostatně a jen společně hodnotíme výsledek. Známky u nás neexistují, vše hodnotíme slovně. Často hrajeme deskové hry, které pečlivě vybírám tak, aby měly i vzdělávací přesah.
Po probuzení mladšího Sama se věnujeme společné aktivitě – tvoříme, vyrábíme, hrajeme si s pracovními sešity. Sam miluje samolepky a úkoly pro malé děti, zatímco Matoušek se věnuje svým vlastním projektům. Pak si kluci sami hrají a já připravuji oběd nebo ještě chvíli pracuji. Po obědě vyrážíme ven – učíme se podle ročních období a přirozeného zájmu. Na podzim jsme se věnovali ovoci a zelenině na zahrádce, stromům a houbám v lese. Odpoledne si opět hrajeme, děláme úkoly, projekty nebo hrajeme deskové hry.
Nemyslím si, že naše dny jsou až tak odlišné od běžného života rodičů, kteří se svým dětem aktivně věnují. Jen díky domácímu vzdělávání máme možnost trávit společně mnohem více času. Ano, občas přijdou krušné chvíle a ponorka, ale většinou jsem nadšená. Každý den vidím, jak kluci rostou, dělají pokroky a jak nás všechny baví spolu jednoduše být.
Domácí vzdělávání u nás vzniklo kvůli zdravotním potřebám obou dětí a na doporučení odborníků. Ještě před pár měsíci jsem o této možnosti téměř nevěděla a nebyla jsem si jistá, jestli je to pro nás správná cesta. Dnes už vím, že je. Říká se, že domácí vzdělávání je vhodné pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče. A já už dávno vím, že pro nás vhodné je v obou případech.
A jak zvládám práci při domácím vzdělávání? Mám dvě práce – na poloviční úvazek dělám rozpočty ve stavebnictví a na druhý poloviční úvazek marketing. Samozřejmě pracuji téměř výhradně z domu. Jak to skloubit? O tom zase někdy příště.
